24. října

Od soboty se konečně mění letní čas. Získáme tedy hodinu spánku.

17. října

Citát pro dnešní den:

Aby byl člověk dokonalou součástí stáda ovcí, musel by být především ovcí. = A. Einstein

Jirka řešil s Pepčou výchovné a kázeňské nedostatky. Večer, v hospodě na Tržnici. Pepča přišel v šoku, že to Jirka vzal vážně, a skutečně ho probral. My, baby, jsme zatím seděly v obýváku a vykládaly si karty, ptaly se kyvádýlka na různé důležitosti. Přičarovali jsme Jirkovi a Kačence tři kluky jako buky. No uvidíme, Jirka už objednával čápa, telefonicky, netuším, kde na něj vzal číslo, ale asi je budoucí otcové vytuší intuicí. Předem mu vynadal, aby to nespletl a neposlal místo sebe vránu. Martina, praštěný pes Kavalír King Charles Španěl, hraběnka, co vyžírá s gustem odpaďáky, je úžasně chytrý pes. Bylo jí smutno, a tak se rozhodla zatelefonovat Kačence a Jirkovi "do hokny", takto do práce. Ale zase nemá smysl pro detaily, protože místo z pevné linky, servala sluchátko z dveřního telefonu, a do toho poňafávala: "Kde jste, vraťte se, vy mizerové, domů".

Někdy od 1. září 2001 máme tajemstvíčko. Hanička příští rok přivede na svět malého Blížence. o:)))Já, budoucí bába, bych raději býčka, protože my, býci, jsme solí a rozumem a svědomím této země.

29.-30.září jsme strávili ve společnosti nám milých lidí na chatě u Hejláků. Donesly se koše hub (respektive, my nehoubaři igelitky hub), posedělo se, byly pravé opečené karcinogenní párky a pivo, a legrace, a kytary, a píšťalky, harmoniky obě, ta, co se do ní fouká i ta, co se natahuje, mandolína a krásné písničky. Až běhal mráz po zádech. A navrch pravé babí léto.

27. září proběhl úžasný skvělý koncert sdružení Kocábka a první vystoupení výborné objevné nejlepší skupiny Na oko. Jsou skvělí, a to nejen proto, že je mám ráda. Poté se konala "doderná", a někteří silní jedinci se "dodrali" až k šesté hodině ranní. o:)))

24. září pondělí. V prodlouženém víkendu jsme všichni společně pobyli, pohodovali, popili, pojedli a pokecali. Byl bowling a byla uzená kolena, byl výlet v lese a bylo červené víno a pivo. Byla modlitba a bylo bohapusté tlachání. Bylo dobře.

20. září přijede Hanička s Edouškem. Hurá. Těšíme se nezřízeně. Zase budeme všichni pohromadě. Tím myslím mě a mé tři děti a jejich partnery. HURÁ. Edoušek netuší, že bude s Pepčou a Jirkou stěhovat fujtajblovou ledničku z balkónu, někam..., no kam s ním, to je problém starý už přes sto let. Tož mládenec je Edoušek švarné a statné. Tak snad pomůže. To by jeden neřekl, co jeden shánlivej mužskej „nashání“ krámů za nějakou desítku let. Tejden plním kontejnery, a někteří sousedé mě přestali zdravit. Protože ta hnusná mastná slepená koule „samých užitečných věcí“, to opravdu i těm nejtolerantnějším sousedům dá zabrat, když ji zahlédnou nedejbože v kontejneru nebo ležérně opřenou o kontejner. Tejden gruntuji a stěhuji a tak, a mám namožená záda a krční páteř (ale tu spíš z toho, jak pořád brejlím do počítače - v práci, doma). Ale s tou ledničkou ani ženská jako já nepohne, a telekinezi jsme prosím pěkně ještě nebrali. Takže se těšíme, hurá. O:)))

19. září jsem se vnořila do tajů mládeneckého pokoje. Nořila jsem se značně obezřetně, abych nechytla nějakou zlou nemoc. Tuším, že jsem něco zanedbala. Něco, co mi prováděli rodiče, a co jsem z hloubi duše nenáviděla, a to že mi semotamo vyprázdnili obsah všech skříní, aby šmudlu přinutili si ty věci probrat a urovnat. Na druhou stranu, co já při tom vždycky našla pokladů... Co já našla "pokladů" v Pepčově pokoji. Papírky od bonbónů, slupku z pomeranče (že by vánočního?). Nepočínala jsem si příliš razantně, věci mi neznámé, leč určitě důležité jsem narvala do krabice od mikrovlnky, přikryla fešáckým závěsem ČSD, tuze hezké to je. Jediné, co jsem poznala, byly navlhlé boty značky Adidas, zabalené do jedné z přemnoha igelitek, jež se v pokoji vyskytovaly. Nevoněly. Katka radila nabrat je na nějakou hodně dlouhou tyč a hodně daleko vyhodit. Pepča do telefonu kvílel, že jsou to jedny z jeho nejzachovalejších bot. Tušíte správně, jsou na tom uklizeném balkóně, přes všechna předsevzetí, že už nikdy nedopustím, aby... No, uvidíme , co to s nimi na tom povětří udělá. Myslím, že po nějaké respirační době dojde na tu dlouhou tyč. Zkrátka, i mrňavej mužskej je mužskej.

Včera jsem byla na mammografu, jsem zdráva, tedy aspoň v tomhle ohledu, ale nejistota byla veliká. Představovala jsem si, jak úžasně hrdinně sděluji rodině, že mám rakovinu... "Nic mi neříkej," pravila Katka, "je mi to úplně jasné. Ty ses tam určitě tak dojala, že jsi ronila v čekárně slzy". Má prvorozená dcera je za prvé strašně nevychovaná, za druhé má pravdu. o:)))

Vzpomínka ještě na léto na koncert sdružení Kocábka. Atmosféra na pátečním koncertě. Pro nás je důležité, že první tři místa v první řadě vlevo nesou barvy naší rodiny

Zpět